Vladimír Groš obdržel čestné občanství města Veselí nad Moravou

Ilustrační foto
Autor: Veselí nad Moravou

Umělec a pedagog Vladimír Groš, který se dlouhodobě věnuje poznávání a uchovávání historie Veselí nad Moravou, převzal v červenci čestné občanství města. V rozhovoru vzpomíná na svou pedagogickou práci, inspiraci pro keramickou tvorbu i na dobrodružství spojené s objevováním minulosti našeho města.

Začátkem července jste převzal čestné občanství města Veselí nad Moravou. Co pro vás toto ocenění znamená?

V první řadě to pro mě bylo velké a nečekané překvapení, které mě velmi potěšilo. Ocenění beru jako ohodnocení mé práce.

Lidé vás znají jako keramika, v poslední době ale také jako člověka, který mapuje historii Veselí nad Moravou. Která z těchto rolí je vám dnes bližší a čemu se v současnosti věnujete nejvíce?

Ač se to nezdá, obě tyto činnosti mají hodně společného. Je to vzrušující dobrodružství, když otevírám vypálenou pec, do níž jsem předtím vložil surovou, matnou a nezajímavou věc, která se vlivem vysoké teploty může proměnit v zářící drahokam.

Stejně napínavé to bylo v archivu, když jsem otevřel starou purkrechtní knihu města Veselí a postupně luštil zápisy z 18. století. Žasl jsem nad tím, co všechno se za několik staletí změnilo.

Keramická tvorba i historie mě stále baví. Původně byla mou dominantní činností pedagogická práce a volná keramická tvorba. Dnes převažuje práce spojená s místní historií, ale ke keramice se stále rád vracím.

Na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti jste vychoval více než dvě stovky studentů. Jak na léta strávená ve školství vzpomínáte? Sledujete dodnes úspěchy svých bývalých žáků?

V Hradišti jsem se narodil, chodil jsem zde do školy a v roce 1969 mě můj profesor Stanislav Mikuláštík povolal, abych začal učit na keramickém oboru. Působení na Uměleckoprůmyslové škole považuji za šťastné. Na škole působila řada výborných umělců a pedagogů a vládla zde skvělá atmosféra.

Měl jsem také štěstí na spolužáky, s mnohými se stýkám dodnes. Asi nejčastěji vzpomínám na anglický humor mistra štukatéra Řehoře Mosazného a svého keramického mistra Svatopluka Úředníčka. Hodně jsem se také naučil od mistra hrnčíře Ladislava Znoje, vynikajícího kruhaře, který dokonale ovládal redukční pálení a byl velmi důležitým poradcem keramičky Idy Vaculkové.

Své žáky jsem se snažil zaujmout často i tématy, která nebyla přímo součástí osnov, například stavbou a pálením plamenných pecí. Žákům se to asi líbilo – usuzuji tak podle toho, že se do Hradiště rádi vracejí.

Vaše keramické práce jsou známé humorem, nadsázkou i provokací. Proč je pro vás humor v umění tak důležitý?

Ono to souvisí s autory, které jsem měl v oblibě. Kundera, Hrabal, Váchal, T. R. Field v literatuře, Karel Nepraš, Jiří Šalamoun, Jiří Slíva ve výtvarné tvorbě, Suchý a Šlitr – to všechno byly inspirace. Vtipné řešení mě přitahuje a baví. Proto také vznikla Společnost za Veselí veselejší, kde jsme realizovali několik akcí řídících se filozofií: „Smysl hledám v nesmyslu.“

Co vás přivedlo k tomu, že jste se začal naplno věnovat historii Veselí nad Moravou?

Velkou inspirací pro mne byl soupis historických domů města Uherské Hradiště, který uspořádal kněz a archivář Metoděj Zemek. Každý ze 173 domů v něm obsahuje seznam postupně se měnících majitelů (např. v domě č. 128 bydlel Jiří Rudolf Přenský, narozený ve Veselí). Soupis měnících se majitelů domů se stal základem taky pro moji práci.

Máte doma rozsáhlou sbírku historických fotografií. Jak se vám je daří získávat? Jsou mezi nimi i snímky, které veřejnost ještě neměla možnost vidět?

Trochu bych to upřesnil. Většinou nevlastním originály, stačí mi skeny ve větším rozlišení, které mám uložené v počítači. Základ mé sbírky tvoří fotografie, které mi poskytl Jiří Peša. Další snímky mám od rodiny, kamarádů a podobně. Nejpočetnější naskenovaný soubor pochází z pozůstalosti po Radku Bassovi.

Velké štěstí jsem měl při návštěvě antikvariátu v Brně, kde jsem v jedné knize nalezl dvě zcela unikátní fotografie z Veselí. Vzácná je především malá fotografie cikánských příbytků na Vlákách z 30. let 20. století. Ale raduji se vlastně z každé „nové“ staré fotografie.

Většina mých snímků už byla publikována v knihách o Veselí nebo na webových stránkách Veselí historické (www.veselihistoricke.cz). Tyto stránky jsou důležité, často se mi ozývají potomci veselských rodáků – buď s dotazem, nebo mi zašlou nějaký dokument vztahující se k Veselí.

Pátral jste po historii domů, hospod, řemesel i zapomenutých uliček. Je nějaká část Veselí, která vás při bádání fascinuje nejvíce?

Těch zajímavých míst je více. Patří mezi ně například Bartolomějské náměstí, zejména tři domy (č. 9, 44 a 48), které nebyly výrazně poznamenány pozdějšími přestavbami, především pokud jde o sklepní prostory. Zajímavých je také prvních pět domků v Kožešnické uličce, které si zachovaly původní dispozici.

Existuje ještě nějaké místo nebo historické téma spojené s Veselím, které byste chtěl v budoucnu prozkoumat?

Ulice Komenská patří k novějším částem našeho města. Domy se zde začaly stavět počátkem 20. století. Na zpracování této části se těším, protože se zde začalo budovat v místech bývalé klášterní zahrady. Dochovaly se snímky dokumentující postupný vývoj tohoto území, od pasoucích se hus na trávníku, až po výstavbu Konsumu.

Čestné občanství jste převzal v roce, kdy si Veselí nad Moravou připomíná 770 let od první pečetní zmínky. Co byste městu popřál do dalších let?

Do dalších let přeji městu osvícené a moudré vedení, jeho občanům zdravý vzduch, čistou vodu a všem společně mnoho štěstí a spokojenosti.